Rudé růže 11

11. září 2007 v 14:57 | ďáblík |  Povídky - kapitolovky
11. kapitola

Po promilované noci mi ve škole klesá hlava únavou. Katka, která sedí vedle mě, se jen s úsměvem zeptá:
"Tak vidím, že vaše přivítání bylo asi hodně vášnivý, co?"
Já jen zasněně odpovím:
"Bylo, ale bylo i strašně krásný."
"Já ti tak strašně přeju, že jsi konečně šťastná," řekne mi beze stopy závisti, i když se nedávno rozešla s klukem, s kterým chodila skoro čtyři roky...
Ten den se nemůžu na nic soustředit. Ale nejspíš se na mě konečně usmálo štěstí a žádný učitel nezatouží po mé přítomnosti u tabule. Od té doby, co jsem potkala Toma se mi daří totiž úplně ve všem...
Je pátek a konečně zazvonil ten osvobozující zvonek, který signalizuje, že se můžeme vrhnout do víru velkoměsta. A jelikož Tom nejde do práce, bude to víkend hodně náročný...
Čeká na mě před školou a máme namířeno rovnou ke mně domů. Ještě si ale zajdeme na oběd do jedné útulné restaurace, nedaleko od mého bydliště. A pak rovnou domů...
Odpoledne strávíme vesměs doma, respektive v posteli a až úderem osmé hodiny vylezeme. Sláva nočnímu životu! Něco málo povečeříme, vysprchujeme se (společně) a po třičtvrtě hodině chystání konečně vyrážíme. (Tedy Tom se chystal pět minut, se mnou to bylo horší.)
"Moc ti to sluší, Sněhurko," usměje se na mě ve dveřích. Počkáme si na výtah a celou cestu dolů strávíme vášnivým líbáním, nedbaje pohoršených pohledů mé sousedky, babky Kropáčkové.
Tom mě obejme a zašeptá mi do ucha:
"Víš, co bych si těď nejvíc přál, Sněhurko? Aby se ten výtah zasekl a my měli výmluvu proč nikam nejít."
"Tak to bych teda nechtěla," odpovím s úsměvem.
"Pročpak, bojíš se?"
"Jo, že baba Kropáčková bude chtít jít s náma do trojky."
"Ty jsi ale..." řekne Tom.
To už lae vystoupíme z výtahu...
Když přijdeme do klubu, kde pořádají každý pátek a sobotu diskotéky, naše parta už nás vítá hlasitým jásotem. Padají samozřejmě i trošku nemístné vtipy na náš účet, ale my se jim jenom smějeme.V naší partě spolu chodí jenom Katčin brácha Libor s Mirkou, naší třídní hvězdou. Katka s tím svým se nedávno rozešla a ostatní buď svou lásku teprve hledají, anebo mají jenom kratší známosti či flirtíky. Proto mě hodně překvapí, když vedle Myšáka spatřím sympatickou drobnou blondýnku, s velikýma modrýma očima.
"Tohle je Pavla," představí nás.
"Michaela," usměji se na ni přátelsky a ona mi úsměv oplatí.
Myšákův výběr mě překvapí a zároveň velice pobaví, neboť právě on mi hned ze začátku roku nadbíhal a tvrdil mi, že jsem přesně jeho typ. Abyste rozumněli, jsem vysoká černovláska, kdežto Pavla je o hlavu menší než já a s plavými vlasy...
Potom začneme shánět alespoň jednu volnou židli. Naše parta čítá asi deset lidí + tři naše drahé polovičky, takže zabereme větší stůl, a protože máme jenom deset židlí, dopadne to tak, že ti co jsou navíc si prostě posedají na klín. Samozřejmě to vyjde na páry, jak se dalo čekat, což mi ale samozřejmě vůbec nevadí. Pak se ještě asi deset minut přesazujeme, abychom všichni seděli ke své spokojenosti, což se neobejde bez všeobecného veselí a řady menších trapasů. Ale dlouho sedět nevydržíme.
Všichni se rázem vyvalíme na parket a začneme zkoušet všechny možné i nemožné taneční kreace. Po sérii rychlých písniček zablokujeme bar, kde se docela dost hlasitě dožadujeme pití.
A zase se vrhneme do víru tance. Já osobně tancuju strašně ráda. Jdu si sednout až kolem půlnoci. Mám v sobě jenom dvě sklenky vína a jeden koktejl, takže jsem v pohodě, Tom je na tom obdobně, ale někteří jedinci jsou na tom hůř. Katka s Petrem uřčitě, jelikož se vášnivě líbají, a že napůl leží napůl sedí přímo na stohle si asi nevšimli. A jelikož ti dva se moc v lásce nemají, asi určitě něco vypili. Ivča, která se stihla zlískat jak to prase už před půlnocí, už okupuje záchodovou kabinku, Mirka s Liborem a Pavla s Myšákem už tu nejsou a ostatní sedí nebo tancují.
Konečně začnou ploužáky. Parket se zaplní objímajícími se páry a my se stáváme jedním z nich. Tiskneme se k sobě jako o život...
Když si tom odskočí, přijde pro mě jeden strašně hezký kluk.
"Nešla bys tancovat, Sněhurko?"
Hlas je hrozně podobný tomu Tomovu, má dokonce i stejné rysy v obličeji. Zvednu se a pomalu se začneme pohupovat v rytmu písničky. Představí se mi jako Ondra.
"Můj kluk mi taky říká Sněhurko," řeknu.
"Ty máš kluka? No to jsem si mohl myslet, že taková krásná holka nebude volná..." řekne náhle lítostivě, beze slova odejde a nechá mě stát uprostřed parketu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luca Luca | 12. září 2007 v 17:18 | Reagovat

Líbí se mi to hlavně první díly byly povedené:-)

2 *andílek* *andílek* | Web | 12. září 2007 v 19:40 | Reagovat

to jsem nepsala já to kámoška......určitě ji moc potěší, že se ti to líbí......:o)

3 *andílek* *andílek* | Web | 12. září 2007 v 19:40 | Reagovat

mimochodem je tady pod přezdívkou ďáblík...

4 Akyšek Akyšek | Web | 12. září 2007 v 20:08 | Reagovat

Ahojík, gratuluju k postupu do 3. kola SONB na mým blogu! Tak se přijď podívat ;-)

5 Dráha Dráha | E-mail | Web | 9. května 2008 v 18:09 | Reagovat

Sem z toho nakej zmatenej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama