Rudé růže 12

21. září 2007 v 14:20 | ďáblík |  Povídky - kapitolovky
12. kapitola

O tři měsíce později...
Probudí mě jemné zašimrání na tváři.
"Jé snídaně do postele, tak to si nechám líbit."
Společně posnídáme, a je na čase se začít vypravovat. Tom mě totiž na Vánoce pozval na návštěvu svých rodičů, kterým mě chce mermomocí představit, nedbaje mých námitek, že Vánoce jsou svátky rodiny a nemají se domů tahat cizí lidi.
"Ty ale přece nejsi cizí. Jsi součástí naší rodiny a už vždycky budeš."
Ve vlaku si bůhví proč vzpomenu na toho kluka, s kterým jsem tenkrát tancovala a on mě pak nechal stát uprostřed parketu, Dodnes si pamatuji i to, jak voněl. Kdybych nechodila s Tomem anemulovala ho, nevím, nevím, jak by to tenkrát dopadlo. Z rozjímání mě vyruší Tomův hlas.
"Na co myslíš, Sněhurko?"
"Mám strachm jestli se budu tvojí mámě líbit," zalžu pohotově.
"Neboj se, když se líbíš mně, budeš se líbit i mojí mámě," ujistí mě s úsměvem.
Stojíme před domem Tomových rodičů a mě se strachy třesou kolena.
Sotva otevřeme branku, vyřítí se odněkud obrovský vlčák, skočí na mě a povalí mě na zem. Z velkých psů mám odjakživa přirozený respekt. Už už se vidím pokousaná. K mému překvapení mě pes však jenom přátelsky olízne a zafuní mi do ucha.
"Tak když ses líbila naší Lady, tak se budeš líbit i našim, uvidíš. Takhle se ještě nikdy k žádné holce nechovala, a vlastně k nikomu, koho jsme si sem já nebo brácha přïvedli."
Tohle mi říká Tom, když mi pomáhá vstát. Řekne mi, ať počkám na zahrádce, že mě zavolá. Sotva otevře domovní dveře, ozve se na celou ulici velice příjemný ženský hlas.
"Tak, kde máš tu slečnu, kvůli které zanedbáváš svoje milované rodiče? Neříkej, že jsi ji s sbeou nepřivezl? Nebo s ní snad už nechodíš? To mi doufám nechceš namluvit. Jsi už dost starý na to, aby sis byl schopný udržet holku!"
"Neboj se mami, ona slečna je na zahrádce," uklidňuje ji Tom. Avšak jeho máma začne lamentovat nanovo:
"Ty snad nejsi normální! Ty jsi ji nechal na zahrádce s Lady? Vždyť ji pokouše! Co by tomu řekli rodiče, kdybys ji přivezl po Vánocích pokousanou! No?"
Při zmínce o rodičích mě bolestně píchne u srdíčka...
"Sněhurko, pojď sem prosímtě, nebo mám zešílí."
Váhavě vejdu do dveří, následovaná Lady, která se ode mě zřejmě nehodlá hnout.
"No to snad..."
Když Tomova máma vidí mě a Lady, údivem jí poklesne čelist.
"No slečno, tak to vám gratuluji. Právě jste si vysloužila přátelství Lady a s tím i celé naší rodiny."
Paní Hladíková je malá a drobná a velice milá. Uvede mě do obýváku a okamžitě mi začne nabízet všechno možné. Když přijde pan Hladík, okamžitě vím, po kom je Tom. I když je to muž středního věku, je pořád ještě fešák.
"Michaela," představím se a podám mu ruku.
Konečně se usadí i paní Hladíková a začne se mě vyptávat na všechno možné.
"Tak Michalko, na kdy plánujete svatbu?" překvapí mě dotazem.
"No já nevím, ještě jsme o tom nepřemýšleli, vždyť je mi teprve šestnáct pryč."
Jak je vidět, můj věk ji hodně překvapí, ale nějak se nad tím nepozastavuje.
"A to vás rodiče jen tak pustí na Vánoce s přítelem?"
"Kdybych měla rodiče, tak určitě ne. Moji rodiče spáchali sebevraždu, maminka se předávkovala, tatínek se oběsil. Žiji ve svém bytě, ale mým zákonným zástupcem je můj otčím," vysypu na ni všechny informace.
"Aha, vidím, že na svůj věk jste si toho už hodně prožila. Tom se nezmínil, že jste tak mladičká. A já sama bych vás tipovala starší. Ale to nevadí, i přesto vám musím říci, že jste velice sympatická dívka."
Její odpověď mě velmi překvapí.
Vtom se z předsíně ozve rachot. Zřejmě dorazil poslední člen rodiny.
"Ahoj rodino," zavolá.
Když vejde do dveří, čeká mě opravdový šok...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dráha Dráha | E-mail | Web | 9. května 2008 v 18:11 | Reagovat

Ondra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama