15.kapitola
Zavčas si uvědomím, co děláme a odtáhnu se od Ondry.
"To přece nemůžeme," řeknu a podezřele se mi zalesknou oči.
"A proč se Tomáš může líbat s jinou a ty ne?" řekne Ondra.
"Nevím, ale vždyť je opilý..a vlastně ona s tím začala..."
"A ty mu to odpustíš?"
"Nevím..."
"Michalko, prosím, já tě přece miluju...se mnou budeš šťastnější než s ním..."
Ondra si přede mnou klekne a kouká na mě pohledem raněného zvířátka.
"Vstaň, nechci, aby sis přede mnou klekal..."
"Tak mě k tomu nenuť..."
Chvíli mlčím, a pak odpovím s těžkým srdcem:
"Ale já tě nemiluju!"
Ondrovi začnou téct po tváři slzy a já mu ještě tiše řeknu:
"Jsi první kluk, kterýho vidím brečet...chce se mi brečet s tebou...jsi fajn kluk, ale..."
Nedořeknu a odvrátím se. Jak těžko se mi říká ne...
A odcházím, smutná...
Nevím, co mi přinese zítřek, nevím, jak se bude vyvíjet náš vztah s Tomem, ale jedno vím jistě - že Ondra pro mě nebude nikdy nic víc než kamarád...
je to moc hezký..a nečetla si náhodou knížku "Ztroskotaná láska"..od L.Lanczový..a její druhej díl("Postel plná růží")..?