close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nadpozemsky silný

10. dubna 2008 v 19:32 | Evulka |  Povídky - kapitolovky
Tak milí zlatí, asi po dvou měsících nečinnosti (za což se hluboce omlouvám) se vracím s povídkou. A ještě k tomu kapitolovkou. Vznikla tak, že jsem si "cvičně" psala slohovku na olympiádu v češtině na zadané téma, a vyšlo z toho, aspoň myslím, docela povedené dílko.
postavy: Jiří, Elena, další budou v dalších kapitolách.
kategorie: fantasy (slátanina, jak by řekl můj tatínek)
Přeji příjemné čtení!




Cesta vedla na dně pusté rokliny na okraji městské periferie. Byla neurčitá chvíle mezi večerem a nocí, nebe bylo neurčitě tmavé, slepé a prázdné. Ze svahu rokle čněly mezi vlhkou hlínou lesklé balvany. Jiří postavil kufry na zem, utřel si rukou pot z čela a polkl chuť podezřelé nejistoty a zákeřného ticha, které číhaly okolo něho.
Nevěděl, kudy se má dát, jakou cestou dojít ke svému cíli, o kterém netušil, kde může být. Věděl jen, že se potřebuje dostat někam, kde ho nikdo nezná, kde ho nebudou považovat za nějakou nadpřirozenou bytost. Stejně věděl, že ať se hne kamkoli, bude se muset za chvíli přesunout úplně někam jinam.
"Jenže copak je tohle život?" ptal se v duchu sám sebe.
"Tohle jsi přece nechtěl," namlouval mu tichý hlásek v hlavě, "chtěl jsi spokojenou rodinu, hodnou ženu, rozverné děti…"
"Já to vím!" okřikl Jiří protivný hlásek. "Myslíš, že můžu zapomenout na své sny? Na svá nejtajnější přání?" rozlítil se.
Potom si uvědomil, že už stojí hodnou chvíli na tom samém ponurém místě, ze kterého mu běhal mráz po zádech. Těžce si povzdychl a začal hledat v kufru mapu a baterku, aby se už konečně rozhodl, kam půjde.
Když obě hledané věci našel, rozložil ošuntělou mapu a rozsvítil baterku, jež už pomalu, ale jistě ztrácela své síly. Oči se mu rozběhly po mapě a zoufale se snažil najít nějaký bod, nějaké město v zemi, kde ještě nebyl a odkud ho ještě nevyhnali.
Začínala jej svírat úzkost. Nemohl totiž najít žádné město, které by nebylo označeno černou tečkou.
"To není možné," pomyslel si, "to přece není možné, aby mě už odevšad vyhodili!"
"Proč by to nebylo možné?" ozval se znova ten protivný hlásek. "Jsi jiný, přiznej si to už konečně! Jsi jiný než ostatní! Proč si myslíš, že se tě děti v sirotčinci odjakživa stranily? Proč si myslíš, že tě všichni odsuzují? Protože jsi JINÝ!!! Jsi z jiného světa! Nepatříš sem!"
"Jak to myslíš, že sem nepatřím? Jak to myslíš, že jsem z jiného světa? Co se mi to tady snažíš namluvit?" zděšeně se ptal Jiří.
Kdo by jej nyní viděl, pomyslel by si, že ten člověk patří do blázince. Jen považte: muž, sedící na ošuntělém kufru v hrůzu nahánějící krajině, vykřikující do nebes jakési nesmysly o jiném světě by ve vás asi nevzbudil přehršel důvěry.
To si také Jiří uvědomil a přestal vydávat zděšené skřeky, které v něm vzbuzovaly ještě větší paniku než ohavná krajina kolem něj.
Vzdychl, uchopil otlučený kufr a vydal se tam, kam ho unavené nohy nesly. Nevěděl, kam dojde, kdy to bude, a jestli ho nevyženou. Bylo mu to jedno. Celý dosavadní život mu připadal jako děsivá noční můra. Začal vzpomínat…
První, co se mu vrylo do paměti, byl ten strašlivý výprask. Kdo mu natloukl? Kde to bylo? To Jiří netušil. Probral se v sirotčinci, ruku v sádře, po celém těle modřiny. V sirotčinci se krom posledních třech let vlastně odehrávalo celé to utrpení. Nikdy si nenašel kamarády, vždy byl sám, smutný a bezbranný. Občas býval podrážděný a v těch chvílích před ním všichni prchali. Byl totiž neobyčejně silný. Když se nekontroloval, i sebemenší vyvinutí síly se stokrát zvětšilo. Marně vzpomínal na nějakou věc, vlastnost na sobě samém, které by se ostatní děti nebály. I když…?
V náhlém vnuknutí se podíval na kámen, který se mu houpal na krku na kožené šňůrce. Ten jediný mu vždy všichni záviděli.
Vypadal, jako by byl utkán z měsíčních nití, jako by byl ze skla i z diamantu, jako by byl z nejtvrdší oceli i nejjemnějšího hedvábí. Měnil svůj tvar, barvu i tvrdost podle toho, jakou měl Jiří náladu.
Nyní se na něj podíval a v tu chvíli jako by z nitra kamene vytryskl proud světla, jež se stále víc a víc zvětšoval, až byl skoro tak velký jako Jiří.
Když si Jiří zvykl na oslnivé světlo, poznal, že to nebylo světlo, co vyletělo z podivuhodného kamene. Byla to žena, krásná žena, která na něj laskavě pohlížela. V její tváři se zračil smutek, štěstí, láska i žal, ale i stáří i svěží mladost.
Promluvila na něj zvonivým hlasem: "Buď zdráv, Jiří, bratře můj! Již dlouho jsem čekala na chvíli, kdy pohlédneš do střepu zrcadla z Exenu! Příliš krutě jsi byl potrestán za svůj mladý hřích, příliš brzy tě poslali na Zem!"
"Kdo jsi pa-paní a ja-jak znáš mé jméno?" vykoktal zděšený Jiří.
"Jsem Elena, vládkyně pevnosti Jasu a tvoje sestra." pronesla žena s úsměvem. "Přicházím, abych tě vysvobodila z pozemské bídy a utrpení, abych ukončila tvůj předlouhý trest a odvedla tě do tvé pevnosti Síly, kde jsi právoplatným vládcem."
"Pevnost Síly?" vydechl ohromeně Jiří. "Ano, přesně tak," ujistila ho laskavým hlasem Elena.
"Tak proto jsem tak silný!"zvolal Jiří.
"Ano, právě proto."
"A kde…" dál se ptal Jiří, ale Elena ho přerušila:
"Nevyptávej se už. Vše se dozvíš v ten pravý čas. A teď mi podej ruku. Je čas vrátit se zpátky. Je čas vrátit se DOMŮ…!" Objevil se další oslnivý záblesk a Jiří i s překrásnou Elenou byli pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miška Miška | Web | 10. dubna 2008 v 19:32 | Reagovat

Na mejch strankach mam bleskajdu muzes se zapojit :)

2 NiCool NiCool | Web | 10. dubna 2008 v 21:57 | Reagovat

Hej Evus tak tohle se ti fakt povedlo..prislo mi to jako bych cetla neco mezi Potterem, Narnií a Eragonemm...ůůůů...fakt...premejslej o vydani knizky...na tohle se snad neda napsat zadna kritika:o)

3 Ony Ony | Web | 11. dubna 2008 v 19:09 | Reagovat

MAZEC!!! Fakt mazec... No, nejenom, že je to něco mezi Potterm, Narnií a Eragonem, ale taky je tam spetka Laury.... mi to tak připadá... Ale fakt DOBRÝ!!! A kdyby si někdy, chtěla, mohlo by to vycházet ve Vodáči... ale až přiští rok, teď by se to zbytečně rozseklo prázdninam.... Seš fakt borka....

4 *andílek* *andílek* | Web | 11. dubna 2008 v 21:48 | Reagovat

děkujiiii *červená se až za ušima* takovou chválu sem nečekala...mno každopádně po přijímačkách napíšu další kapitoly....ještě jednou kuju mooooooc!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama