3. kapitola
Snape se znovu octl před branami bradavického pozemku. Z kapsy vyáhl nůž a na obličeji a po těle si udělal pár řezných ran. Hůlkou si vyčaroval několik podlitin a hábit roztrhal na cáry. Nyní vypadal opravdu děsivě.
Klesl k zemi a jakoby z posledních sil zabušil na bránu hradu.
"Proboha," hlesl Hagrid.
Vtáhl Severuse dovnitř hradu, kde ho opřel o chladnou, kamennou zeď a běžel pro pomoc.
***
Profesor Brumbál vyčaroval hůlou nosítka, na které Hagrid Snapea opatrně položil. Zamířili na ošetřovnu.
"Nebude to nic vážného, madame Pomfreyová se o něho postará,"řekl Brumbál.
Snape se pro sebe pousmál. Ty starý naivní hlupáku! Jsi až příliš důvěřivý! A právě na tohle doplatíš!
***
Brumbál se na něj podíval svým zkoumavým zrakem.
"Řekneš mi, Severusi, co se vlastně stalo?"
"Já-já..."zakoktal se Snape.
"James je mrtvý, Lily pohřešovaná a ty se objevíš po dvou dnech ve zuboženém stavu. Rád bych slyšel, co se dělo,"upřel na něj Brumbál svoje modré oči.
Snape jen zavrtěl hlavou.
"Mají v tom prsty Smrtijedi, že?"
Snape pouze přikývl.
"Až budeš potřebovat, Severusi, víš, kde mě máš hledat. Rád si tě kdykoliv vyslechnu."
Brumbál mu kývl na pozdrav a tiše za sebou zaklapl dveře ošetřovny.
Snape se pro sebe ušklíbl. Tohle tedy zvládl na jedničku. Měl by být hercem.
***
Snape se čím dál tím víc uzavíral do sebe. Všichni to přisuzovali tomu, co zažil. Nikdo vlastně pořádně nevěděl, co se stalo. A Snape mlčel.
Sám k sobě ale v duchu promlouval. Přemlouval se ke splnění úkolu, který mu dal Pán zla. Do konece roku už zbývaly pouhé dva měsíce a Severus se stále nezmohl na plnění úkolu. Věděl, že musí začít. Věděl, že nemůže ohrozit svou Lily, uvězněnou ve sklepení Malfoy Manor. Věděl, že nemůže zklamat svého pána.
***
A tak zatímco jeho spolužáci spokojeně oddechovali v ložnicích, Snape se noc co noc vydával do kabinetu profesora Křiklana. Hledal tam zásoby na své lektvary, které připravoval v komnatě nejvyšší potřeby. Divil se, že ho ještě nikdo z té bandy senilních tupců nenachytal. Plížil se po chodbách hradu, neslyšně našlapoval jako kočka. Kouzlem si otvíral dveře kabinetu. S lehkým vrznutím otevřel skříň, kde si vybral, co potřeboval. Nabral si jen to nejnutnější množství zásob a poté co nejrychleji běžel pryč. Do komnaty nejvyšší potřeby. Tam už měl připravený kotlík a několik skleněných lahviček. Ty se postupně plnily jedem.
***
Konečně zátkou uzavřel poslední lahvičku. Byla tak malá, že se mu vešla do dlaně. Byl se svým dílem spokojený. Už mu nic nebránilo v tom, aby uskutečnil svoje poslání. Vyšel z komnaty. Bez nejmenších obtíží došel do své ložnice, kde ulehl ke spánku.
Vteřinu předtím než usnul se mu před očima mihl obraz jeho sladké Lily. Jakpak se asi má, stačil si ještě pomyslet.
***
Lily ležela na chladné podlaze sklepení. Kolikátý den už? Nevěděla. Každý den byl stejný. Přicházela k ní mladá, nápadně hezká žena se sklenicí vody a krajícem chleba v ruce. Uvolnila jí okovy, aby se mohla alespoň trochu protáhnout. Věděla, že nemůže utéct. V domě plném smrtijedů by to bylo opravdové šílenství.
Belatrix Lily mlčky pozorovala a pokojně čekala, než se nají. Poté jí pouze téměř neznatelně kývla na pozdrav a zavřela dveře.
Dnes jí dokonce donesla i nějaký hadr na přikrytí. Ani ji nepřipoutala. V kobce metr krát metr stejně nebylo kam utíkat.
***
Lily znovu uslyšela cinkot klíčů. Posadila se. Dveře se rozvalily dokořán. Stál tam Lucius Malfoy a šklebil se na ni.
Vyčaroval jí kolem krku cosi jako obojek. Vyvedl ji z vězení jako na vodítku.
"Tak pojď," pronesl chladně a vedl ji dál spletí chodeb.
Prudké světlo ji oslepilo. Po nekonečných dnech strávených v černočerné tmě to bylaobrovská změna.
Lily se poplašeně rozhlédla po místnosti.
Pobaveně se na ni šklebilo asi deset smrtijedů. Jen jediná postava stála otočená k oknu. Byla celá zahalená v černém plášti. Lily se celá roztřásla v neblahém tušení.
Otočil se k ní svým hadím obličejem. Rudé zornice se mu zúžily. Pohlédl na ni s jistým zalíbením.
"Nechte nás o samotě,"poručil chladně smrtijedům.
S jistým zklamáním v obličeji opouštěli smrtijedi místnost.
***
Lord Voldemort přistoupil k Lily. Dotkl se její tváře. Místností se rozezněl jeho chladný smích.
"Tak ty jsi ta Severusova sladká Lily."
Lily se na něj podívala s odporem ve tváři.
"Pověz mi, Lily, bojíš se smrti?"otázal se.
"Ne!"pronesla s odhodláním.
Lord na ni nechápavě pohlédl.
"Opravdu? Tak čeho se tedy bojíš, když ne smrti? Hm? Na světě přece není nic horšího než smrt!"
Voldemortova tvář se zkřivila. Ve tváři měl cosi jako úsměv.
"A co bolest, Lily? Bojíš se bolesti?"
"Ne," řekla Lily zarputile.
"Opravdu ne?" řekl Voldemort.
"Crucio," pronesl chladně.
Ve tváři měla výraz bolesti. Dávala si však záležet na tom, aby ze sebe nevydala ani hlásku.
***
Snape odhodlaně zabušil na dvěře Křiklanova kabinetu.
"Dále,"ozvalo se.
Křiklan byl pohodlně usazen v křesle, před sebou sklenici whisky.
"Á Severus,"rozzářil se radostně.
Tohoto velice nadaného žáka měl nesmírně rád.
"Pane profesore? Mohl bych si s vámi promluvit o tom, co se vlastně stalo?"
"Ale zajisté! Jen jedno mi vrtá hlavou, proč jsi to neřekl profesoru Brumbálovi?"
"Víte, pane, mám k vám větší důvěru. Přece jen jste ředitel mojí koleje."
Křiklan pouze přikývl a povzbudivě se na Snape usmál.
"Sklenku whisky?"nabídl mu.
Snape přikývl. Křiklan si vyčaroval další skleničku a sám si také doplnil.
Snape se pustil do vyprávění. Každé slovo si pečlivě promýšlel. Nemohl riskovat svoje odhalení. Věděl, že oklamat učitele lektvarů bude velice těžké.
***
Lily ležela na podlaze a těžce oddychovala. Voldemort stál nad ní.
"Pověz mi, Lily, co ke mně vlastně cítíš? Odpor? Nenávist?"
Lily se s námahou vstala. Teď k němu stála čelem a dívala se mu zpříma do očí. Mohl v jejích očích číst jenom nesmírnou nenávist. Ve tváři se jí nepohnul jediný sval.
Se slovy "Jsi ubožák," mu plivla do tváře.
"Ty děvko," zahřměl Voldemort, "tak za tohle mi zaplatíš!"
"Crucio,"řekl znovu a Lily se zkroutila v bolestech.
***
Snape převyprávěl Křiklanovi svůj smyšlený příběh. Jak ubíhaly hodiny, byl Křiklan stále veselejší a blábolil nesmysly.
Severus si svoji dávku alkoholu pečlivě hlídal.
Když už si Křiklan ani nemohl nalít dalšího panáka whisky a většinu z obsahu láhve vylil kolem, vycítil Snape svoji příležitost.
"Ukažte, profesore, naliji vám,"řekl mu zdvořile Snape.
"To jsi hodný, Sevíku,"přátelsky Snape objal a pohladil ho po vlasech.
Snape se vymanil z jeho objetí a popadl skleničku a láhev whisky.
Nalil mu plnou sklenici a do ní nenápadně nakapal pár kapek jedu. Byl to jed tak silný, že by stačila jedna kapka a nebylo by pomoci.
Křiklan vzal skleničku do ruky a nebezpečně ji naklonil. Snape ho přinutil posadit se a téměř násilím mu nalil celý její obsah do úst.
S očekáváním se na něj podíval. Křiklan si pro sebe něco opilecky brumlal.
Vzápětí však celý ztuhl. Vykulil oči a kolem úst se mu objevila pěna. Párkrát sebou zacukal a padl jako podťatý na zem.
Severus si spokojeně zamnul ruce a vyšel z kabinetu.