close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Patříme k sobě 1

30. srpna 2008 v 23:18 | ďáblík |  Povídky - kapitolovky
1. kapitola

Hermiona seděla v křesle Nebelvírské společenské místnosti. Už dávno nebyla tou malou holčičkou s rozježenými vlasy, co si hrála s hůlkou a představovala si, že jednou...
Něco jí ale přece jen zůstalo ze sladkých dětských let. Její oříškově hnědé oči a záliba pro knížky. Zrovna teď listovalavelkou tlustou bichlí. Její myšlenky ale byly úplně někde jinde. Pryč od stránek knížky. Přemýšlela...
Už dlouho mu to chtěla říct. Chtěla mu říct, jak moc ho má ráda. Že ho miluje. Nikdy k tomu ale nenašla odvahu. Vztah mezi učitelem a studentkou byl naprosto nepřípustný. A pak, on ji nenáviděl...
***
Snape neklidně přecházel po kabinetu. Rázoval si to sem a tam. Občas nasupeně sebral z poličky nějakou lahvičku a mrskl jí o zeď. Zatracená Grangerová! To nemůže být o nějaký ten pátek starší?
Snape, ty blbe! Řval v duchu. Přece si nic nezačneš se studentkou? Mudlovskou šmejdkou? Zbláznil ses?
Lily byla taky mudlovská šmejdka! Nenechavý hlásek v jeho hlavě ho silně iritoval. Mlč! Ty blázne! Myslíš si, že by tě mohla milovat? Umyj si vlasy, Srábku! Nech si udělat plastiku ksichtu, pak bys měl možná šanci! I ten křupan Longbottom by tě předběhl. Snape se rozzuřil ještě víc. Řekni jí to blbe, řekni jí to. Uleví se ti. Ne! Zoufalče!
Snape popadl další lahvičku a mrskl jí o zeď. Tekutina se rozprskla po celé místnosti. Snape byl mokrý od hlavy až k patě. Doprdele!
Snape vztekle vyšel ze svého kabinetu. Přemýšlel, jak udělit vzorné studentce Grangerové školní trest.
***
Hermiona na něj pohlédla. Setkala se s jeho hlubokýma černýma očima. Měla pocit, že se v nich snad utopí.
Zkoumavě se na ni zadíval. Měl pocit, že se na něj dívá častěji, než je zdrávo. Nebo si to jen namlouval?
Hermioně se tak roztřásly ruce, že na zem upustila skleněnou lahvičku, kterou právě svírala v ruce. Snape se na ni ledově podíval.
"Srážím Nebelvíru dvacet bodů za narušování výuky. A vám slečno uděluji školní trest."
Hermiona zrudla až...no až tam...
Nevnímala posměch zmijozelských. Měla co dělat, aby se nerozbrečela. On ji doopravdy nenávidí.
***
Hermiona běžela po chodbě a utírala si z obličeje slané slzy.
"Hermi?"
Hermiona se otočila.
"Rone?"
Přistoupil k ní a setřel jí slzy z tváří. Všimla si, že se mu třepou ruce. Pohladil ji po vlasech.
"Hermi, nedělej si z toho trestu nic, Snape je bezcharakterní kretén!"snažil se ji uklidnit.
Docílil tím pouze toho, že se Hermiona rozbrečela ještě víc. Objal ji. Ron ji něžně poplácal po zádech. Byla tak blízko...
Cítil kokosový šampon z jejích vlasů. Voněla tak krásně.
"Rone?"
"No?"
Musí to říct, musí, musí mi říct že mě miluje. Srdce se mu rozbušilo jako o závod.
"Jsi vážně kamarád."
"Jasně!"řekl tupě.
Hermiona odešla a nechala ho stát zklamaného uprostřed chodby. Rychle zamrkal, aby nebylo vidět jeho lesknoucí se oči.
***
"P-p-pane p-p-profesore?"koktala Hermiona.
"Slečno Grangerová?"pozvedl k ní zrak.
Jejich pohledy se setkaly. Pohlédl do jejích oříškových očí a viděl v nich...Lásku...
Pohlédla do jeho černých očí a viděla v nich...Něhu...
Už si nemuseli nic vysvětlovat. Přistoupil k ní. Pohladil ji po tváři. Objala ho kolem krku. Naklonil se k ní...Jejich rty se spojily...
***
Ron seděl v Nebelvírské společenské místnosti a zíral do ohně.
"Rone? Jsi vážně kamarád."slyšel v hlavě její sladký hlásek.
***
"Ronánku?"slyšel ječivý hlas své matky.
"Ronánku?"opakovali po ní Fred a George.
"Ano, mami?"řekl poněkud otráveně.
Nesnášel, když mu říkala Ronánku. Fred s Georgem se mu potom posmívali.
"Přišel ti dopis z Bradavic!"zářivě se na něj usmívala.
***
Seděl na posteli, měl před sebou hromadu učebnic a hábitů. Na hábity se ani nepodíval, učebnicemi jenom znuděně zalistoval a odhodil je zpět na hromadu. Knížky nesnášel. Zato koště, které stálo v rohu ho nade všecko lákalo. Těšil se, až na ně poprvé nasedne a poletí. Chtěl by hrát famrpál jako jeho bratři.
***
"Je tu místo?" zeptal se malého hubeného chlapce, který nebyl pod čupřinou vlasů ani vidět.
Chlapec přikývl.
"Ron Weasley,"podal mu Ron ruku.
"Harry Potter,"představil se chlapec klidně.
Ron se zakuckal čokoládovou žabkou. Stále ještě se dusil, když se otevřely dveře kupé. Vstoupila drobná dívka s hnědými rozježenými vlasy. Přísně na něj shlížela oříškovýma očima. Ron si poprskal hábit.
"Nechutné,"pronesla na jeho adresu.
Otočila se k Harrymu.
"Hermiona Grangerová,"představila se důležitě.
Na Rona se ani nepodívala. Pouze když zase vyplula z kupé, vrhla po něm znechucený pohled.
"Nána,"řekl Ron nahlas.
Doufal, že ho slyšela.
"No teda, nechtěl bych s ní být v jedné koleji,"podíval se Ron na Harryho.
Ten se tvářil tak natvrdle, že mu Ron musel polopaticky vysvětlit, jak to s těmi kolejemi je.
***
Po té události s trollem se z nich stali nejlepší kamarády. Stáli na nástupišti 9 a 3/4 a loučili se. Domlouvali si společné prázdniny. Ron už se těšil, jak bude Hermionu špehovat klíčovou dírkou v koupelně. Ginny nemohl, to byla přece jeho sestra a navíc byla ještě malá.
***
"Rone,"přitiskla se k němu.
Lesem seozývalo vlkodlačí vytí. Ron ji kamarádsky objal. Kamarádsky. Tenkrát ještě ano.
***
Vyběhla ze třídy a utíkala po chodbě pryč.
"Běž za ní,"šťouchl do něj Harry.
"Jo, jasně,"řekl Ron.
"Hermi?"
...
Byla tak blízko. Tak blízko...
Voněla po kokosu. Omamně a nádherně.Teď. Musí jí to říct.
"Rone? Jsi vážně kamarád?"
Zmateně stál v chodbě a díval se za ní.
Rychle zamrkal, aby nebylo vidět jeho lesknoucí se oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikynka Nikynka | Web | 14. září 2008 v 12:08 | Reagovat

Úúúúúžasnýýýý... jenom si do toho neměla plist toho uchylaka snapicka....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama