close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Patříme k sobě - Prolog

30. srpna 2008 v 19:48 | ďáblík |  Povídky - kapitolovky
Takže tahle moje nová kapitolovka je věnovaná Nikince, poněvadž si přála nějakou romantiku o Ronovi a Hermioně. Hermioně přišel dopis z Bradavic, takže se prolog bude věnovat pouze jejím pocitům. Tak doufám, že se ti povídka líbit. A samozřejmě i všem ostatním, které třeba napadne moje žvásty číst:D

Prolog
Hermiona seděla v křesle a četla si v jakési tlusté bichli. Ozvalo se zaklepání.
"Hermiono?"
"Ano, mami?"zvedla Hermiona své hnědé oči od knihy a podívala se na matku.
"Hermi, holčičko, co bys řekla tomu, kdybys přestoupila na jinou školu?"
"Na-na jakou?"zeptala se Hermiona dychtivě.
"Na školu čar a kouzel v Bradavicích,"podala jí máma s úsměvem dopis.
Hermiona jej nedočkavě roztrhla. Vykulila oči a nevěřícně se do dopisu začetla. Přečetla si ho jednou, dvakrát, třikrát. Potom na mámu upřela své oříškové oči, které se jí radostně rozzářily.
"To by bylo úžasné!"odpověděla způsobně.
Matka ji pohladila po vlasech a odešla z pokoje. Tiše sebou zavřela dveře a sešla po schodech dolů do velké, sluncem prozářené haly.
"Tak mi budeme mít v rodině čarodějku,"říkala si cestou.
Nevěděla jestli se má smát nebo plakat.
"Jupí!"ozval se dětský hlásek z pokoje nad ní.
***
"Jupí!"křičela Hermiona radostně.
"Já budu čarodějka!"říkala si pro sebe nevěřícně.
Už teď věděla, že bude dobrá čarodějka. Na svých jedenáct let byla Hermiona poměrně vyspělá. Alespoň, co se rozumu týče. Už odmala věděla, co chce. A vždycky si šla tvrdohlavě za tím.
***
Poprvé spatřila skřety. Tato stvoření jí připadala protivná, nelíbila se jí.
Její rodiče si museli proměnit svoje mudlovské peníze za kouzelnické galeony.
Potom se zamířili porozhlédnout po Příčné ulici. Hermiona valila bulvy. Obchod s kouzelnými tvory. S hůlkami. S kotlíky. Přísady do lektvarů. Hábity Madame Malkinové. Knížky. Moment, knížky? Hermiona se zastavila před obchodem. Fascinovaně hleděla do výlohy plné knih.
"Tenhle obchod navštívíme jako první,"řekla tvrdohlavě.
Otevřela dveře a vstoupila. Nad hlavou jí zacinkal zvonek. Vyvanula se na ni nezaměnitelná vůně nových knih. Dokázala by tam stát celé hodiny. Chodit od jednoho regálu k druhému. Brát knihy do ruky jednu po druhé. Opatrně jimi listovat. Dotýkat se těch vazeb z jemných kůží.
"Hermi?"zatřásl s ní otec.
"Coo??"trhla sebou.
"Pojď, vybereme knihy, které potřebuješ do školy,"pobídl ji.
Uvědomila si, že stále stojí na jednom místě a nadšeně se rozhlíží po obchodě. Otec ji postrčil směrem k regálu nalevo.
Za hodinu už vycházela z obchodu s náručí plnou knih. Vypadala jako pochodující stoh knížek. Jenom čupřina kaštanově hnědých vlasů z ní byla vidět.
Zamířili do obchodu s hábity. Vybírat je bylo pro Hermionu naprosto nezajímavé. Už se těšila na pěkné počtení. Ještě nakoupili kotlík a přísady do lektvarů. Zbývalo jenom si vybrat hůlku.
***
Hermiona seděla na posteli v tureckém sedu. Otevřela hnědou dřevěnou krabičku a znovu a znovu si prohlížela svoji hůlku. Byla štíhlá, jedenáct palců dlouhá s žíní jednorožce. Zas a znovu ji mnula mezi prsty a zkoušela s ní máchat. Představovala si, že jednou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama