close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kouzlo noci

30. srpna 2008 v 19:40 | ďáblík |  Drabbles
Takže tenhle drabbles je věnovanej Evušce, mojí nejlepší kamarádce, kterou mám strašně ráda a doufám, že ji nikdy neztratím;Ewičce, mojí úžasný kámošce, která mi dokázala, že věci nejsou takové, jaké se zdají být;Ewiččině ségře Simonce, holky mám vás moc ráda, ste moje zlatíčka...
Pak je věnovanej mýmu bráškovi Míšovi...Jsem moc ráda, že jsem tě poznala. Nikdy ti nezapomenu, jak jsi se o mně staral, když jsem byla...ehm...ehm...společensky unavená...
No pak je samozřejmě pro Nikynku, která mi čím dál častěji dělá zpovědní vrbičku...Niky, mtr!
No a pak je pro dva praštěný sourozence, Máňulku a Ondru...Bez vás by byl ten život strašně nudnej! MVR!
Já nevím, třeba se vám to líbit nebude a svým věnováním vás urazím...co se dá dělat...líp to vyjádřit neumím...

Leželi v houpací síti. Milosrdná tma je pohltila. Nad nimi se klenulo noční nebe poseté miliony hvězd. Odněkud z hloubi zahrady se ozývalo opilecké výskání jejich kamarádů.
A co oni? Byli také opilí? Opilí láskou? To těžko...
Bylo jí tak krásně. Podpíral její hlavou rukou. Svoji tvář měla přitisknutou k jeho obličeji. Cítila jak ji jeho strniště škrábe na tváři. Nevadilo jí to.
Cítila každičký sval jeho těla. Tulila se mu v náručí. Povídali si. O všem a o ničem. Stihli toho tolik vyřešit. Najednou přestali. Zahleděli se na noční oblohu. Začal ji lechtat. Svoji teplou rukou jí zajel pod tričko. Byla tak neuvěřitelně lechtivá. Jeho prsty na nahém těle ji provokovaly. Rozesmála se. Trhla sebou. Málem z té sítě spadla. Teď už se smáli oba. Náhle se na něho překulila. Seděla na něm a dívala se mu do očí. Co v nich viděla? Těžko říct. Přitáhl její tvář k sobě. Políbil ji. Ale tak nějak jinak...
Bez jazyků. Něžně. Jeho rty se vpíjeli do jejich. Zasypával ji polibky. Takovými, jaké dosud nepoznala. Trvalo to věčně. A přece to byl jenom zlomek sekundy.
Leželi v houpací síti. Naslouchali tichu noci, rušenému jen mumláním jejich kamarádů. Objímal ji. Tiskl k sobě. Snad byli také opilí. Síť se zvolna pohupovala. Co cítila ona? Co cítil on? Netušila. Ona si však přála, aby tato chvíle trvala věčně.
Bylo to pošetilé přání. Chtěla zastavit čas. Ten ale ubíhal neskutečnou rychlosí...
***
Probudila se. Ležela v posteli a rukama objímala polštář. Kouzlo noci pominulo...
Tenhle sen byl neskutečně krásnej...
Nebo to nebyl jenom sen???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucynda Lucynda | Web | 12. října 2008 v 12:59 | Reagovat

Jéé:) krásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama