19.kapitola
Strávili jsme spolu jaro a pomalu se k nám kradlo léto. Konečně se mi podařilo vychovatelky přemluvit, aby mě s Tomem pustily na společnou dovolenou. Bylo to jenom na čtyři dny, ale já jsem byla šťastná jako blecha. Konečně mi nic nebránilo ve štěstí. V duchu jsem plánovala naši dovolenou.
Ale ještě před tím měl jet Tom na služební cestu.
A ta se mu stala osudnou...
***
Zrovna jsem byla na návštěvě u Tomových rodičů. Vtom zazvonil telefon. Paní Hladíková ho šla zvednout.
Vrátila se bledá jako stěna.
"Tom je v nemocnici, měl bouračku."
Všechno se se mnou zamotalo.
Musím za ním hned jet! To bylo první, co mě napadlo.
Nakonec jsme jeli všichni. Tom byl zrovna na sále.
Po nekoénečně dlouhých hodinách čekání přišel doktor. Po čele mu stékaly krůpěje potu a ve tváři měl soucitný výraz.
Hrklo ve mně.
Zakroutila jsem němě hlavou. To nemůže být pravda.
"Je mi líto. Nepodařilo se nám ho zachránit. Měl příliš komplikovaný úraz, k tomu vnitřní krvácení. Upřímnou soustrast!"
Měla jsem strašný pocit beznaděje.
Tom - to jediný, co mě drželo při životě. A teď tu není.
Vyhledala jsem v mobilu číslo na Katku.
"Tommělbouračkujsemvnemocnici!" vychrlím na ni.
"Hm, tak to asi na tu dovolenou nepojedete, co? Nic si z toho nedělej. A je v pořádku?"
"Mě nejde vůbec o žádnou dovolenou!!!"
"Jasně já vím, promiň. A jak mu je?"
"Už nijak. TOM JE MRTVÝ!"
Zaklapnu mobil a skácím se k zemi...