Teď se choulíš v šatech z šátku,
vracím půjčku za oplátku.
Ty se choulíš, já se chvástám,
že už chápu slovo láska.
Spousta jmen, co jsem znal vyčichá,
sedíš jen změněná, přetichá.
Přetichá, v šatech z šátků,
maličká, pri svíčkách.
Zralá, světlo zhášíš
a já se bojím těch tvých šatů z šátků.
Vím, že mě raníš, zůstanu sám,
když dospělá a ospalá pak půjdeš ráno k vrátkům.
To už bývá údel dívčí,
že si náhle oči líčí.
Když dva šátky v šaty svážeš,
čas dát zpátky nedokážeš.
Já jsem znal spoustu jmen voňavých.
Proč to jen tobě jen vyprávím?
Zůstaň dál, aspoň v příštích vteřinách, mámina.
Zralá, světlo zhášíš a já se bojím těch tvých šatů z šátků.
Vím, že me raníš, zůstanu sám,
když dospělá a ospalá pak půjdeš ráno k vrátkům.
Vím, že mě raníš, zůstanu sám,
když dospělá a ospalá pak půjdeš ráno k vrátkům. Zralá... Zralá...