13. září 2008 v 22:48 | ďáblík
|
Takže tahle jednorázovka je psaná podle skutečnosti. Dokazuje jaký sou drogy svině. Snažila jsem se vzít do pocitů tý holky. Nevím, jestli se mi to povedlo. Každopádně, věřte mi, že na intru to s náma otřáslo se všema...
Tahle povídka je bez konec, protože vážně nikdo neví Co bude dál??
Úterý
Tút tút tút. Zklamaně zmáčkneš červené tlačítko na telefonu. Nevíš, co si máš myslet. Nezvedá ti telefony, dokonce odmítá tvoje hovory. Co se děje?
Po pár nekonečných minutách to odevzdaně zkoušíš znovu.
"Volaný účastník není dostupný..."
Nesnášíš to. Nesnášíš, když ti někdo nezvedá telefony. Tím spíš někdo, koho máš ráda.
***
Středa
"Volaný účastník není dostupný..."znovu ten nenáviděný hlas.
Pokolikáté už jsi vytáčela jeho číslo? V naději, že se ti ozve, že zvedne telefon, že se omluví...
Utěšuješ se, že má vybitou baterku. Ve skutečnosti ale víš, že to není pravda. Zmocňuje se tě divný pocit. Ne, ne, ne! Opakuješ si stokrát v duchu. A přitom tě pronásledují ty nejhorší představy.
***
Čtvrtek
Stojíš na chodbě internátního pokoje a telefonuješ. Tvoje vzlyky se nesou celou chodbou. Okolo chodící dívky se na tebe jen nechápavě dívají. Kdoví, co se jim honí hlavou. Taky by ses dívala nechápavě. Jenže...
Zhroutíš se na křeslo. Tolik pohledů se k tobě upírá. Tolik by jich chtělo vědět, co se vlastně stalo. Jenomže ty už to nechceš znovu říkat. Každé slovo se ti vrylo pod kůži, jako miliony malýchostrých jehliček. Jenom ona se na tebe dívá trošku soucitně, trošku zvědavě. Ona ví...
"Tak co,"ptá se tě.
Jenom zavrtíš hlavou.
"Co bral?"ptá se.
"Perník,"odpovídáš a hlas se ti třese.
"Kluci ho jeli hledat, Ondra jel kvůli mě až z Prahy do Brna..."dodáváš.
Přikyvuje.
Tobě se znovu míhá před očima ten samý obrázek. Vidíš je. Povalují se na chodnících, v očích prázdné pohledy. Smějí se. Mají svůj svět. Kolem nich je spousta injekčních stříkaček. Mívají absťáky. Celí se třesou. Jsou agresivní. Proč? Proč právě on? Propadl peklu v té chvíli, kdy si dal první dávku. Jen málokdo se z toho dostane. Většina stejně přechází na lehké drogy.
"Třeba je na léčení,"snaží se tě utěšit.
Marně. Kroutíš hlavou.
"Tam on by nikdy nešel. On ne..."prohlašuješ sebejistě.
"Třeba ti chtěl udělat radost, překvapit tě,"snaží se.
Ale ty jen kroutíš hlavou. Bylo by naivní myslet si, že šel na léčení.
Výzváněcí melodie tě probere. Popadneš mobil a rychle vybíháš na chodbu.
Když se vrátíš, všechny se k tobě tázavě otočí.
Už pochopily.
"Jeho máma. Máme čas do zítra do rána. Jinak volají policajty," vysvětluješ.
Víš, že když ho najdou policajti, půjde sedět. Zaslouží si to. Ale...
Prožilas toho s ním tolik...
Když ho najdou kluci...nevíš...co bude dál?
Zasranej intr. Kdybys tu nemusela trčet, už dávno jedeš směr Brno. Ne jen nečinně sedět a čekat, až ho najsou jiní.
Zkurvený drogy. Proč ti ho sakra braly? Proč do toho musel spadnout zrovna on.?
***
Pátek
"Tak co kluci, našli ste ho?"vyhrkneš, sotva přijmeš hovor.
Jejich hlas zní smutně a možná i trochu unaveně. Hledali celou noc.
"Bohužel ne..."
"Díky,"hlesneš a zavěsíš.
Rozhlížíš se po jídelně. Všechny holky se baví úplně bezstarostně. Řeší problémy všedního dne. Kluky, školu, rodiče, peníze...
A tobě nezbývá než čekat. Jeho rodiče asi právě vytáčí linku 158...
Co bude dál??
Hej pocky leo, to se fakt stalo u vas na intru, jo? to musime pokecat na icku....