Matička smrt

17. ledna 2009 v 10:43 | ďáblík |  Povídky - jednorázovky
Julie, Romeo, umírá ti...
"Lásko,"zašeptám v naivní naději, že mě slyší.
Marně. Jeho tělo zůstává stále stejně nehybné jako dosud. Jeho tvář je stále stejně mrtvolně bledá. Tisknu jeho ruku. Tu ruku, co mě stokrát hladila. Ruku, co mě snad milionkrát objala. Ruku s dlouhými prsty, co se možná nespočtukrát proplétaly s mými.
"Neumírej, prosím..."šeptám do ticha.
Ne do toho milosrdného. Do ticha, co mě dusí. Co mě ničí.
***
Otevřu oči do tmy. Do tmy, která skrývá mnohá tajemství. Znovu to slyším. Skřípění brzd, tupá rána, náraz...
Krev, všude kolem spousta krve. Krev, rudá krev. Rozmázne se po předním skle automobilu. Pár kapek dopadá i na mou tvář.
"Petře..."vykřiknu.
Otáčí ke mně svoji tvář a naposledy se na mě podívá. V tom pohledu se zračí strach smíchaný s neskutečnou něhou a láskou. Není to strach o sebe samého. Je to strach o mě...
Jeho rty se pootevřou, chce mi něco říct, avšak není mu to dovoleno. Upadá do bezvědomí. Zavřu oči a přeju si, aby to byl jenom sen. Pevně k sobě tisknu víčka a snažím se nevnímat ten chlad. Chlad, co se kolem začíná rozpínat. Chlad, který kolem sebe šíří smrt.
***
Bílé nemocniční lůžku. Sedím a dívám se na jěho tvář, kterou mu zdobí několik jizev a krvavých šrámů. Stopy slz na mé tváři. Ale to je nic proti stopám v mém srdci. Stopám lásky...
V tváři mi brázdí zoufalství a beznaděj.
Už ji slyším. Dýchá mi na krk. Chroptí, přerývavě dýchá. Ale nejde si pro mě. Chce jeho. Otáčím se k ní, k paní, co se jí všichni bojí. Nevidím její tvář, vidím však obrys postavy, která stojí u paty postele. Cítím ji. Cítím její touhu. Je hladová, lačnící...
Vztahuje k němu ruce. Podívám se na ni prosebným pohledem. Soustředí svoji pozornost na mě.
"Vem si mě..."
Zavrtí hlavou.
"Ne, ty musíš žít...to on už je na dně. Jeho svíčka dohasíná..."
Konečně se obrysy zaostřují. Poprvé v životě hledím do tváře smrti. Je krásná. Ale je chladná. Bílá tvář, co ostře kontrastuje s černou krajkou. V ruce drží dvě svíčky. Jedna je vysoká, plane jasně a šíří kolem sebe teplo a světlo. Ta druhá je malá, tak maličká. Hoří mihotavým plamínkem, pomalu dohasíná...
Jak snadné je rozpoznat, která svíčka mu patří. Prosím a vím, že žádné prosby nepomohou. Smrti neutečeš. Smrti se nevyhneš. Sevře tě v chladivé své náručí a vezme tě sebou. Vezme tě tam, kde neexistuje bolest. Kde není láska ani nenávist. Vezme tě do země nicoty a zapomnění. Ano, zapomnění. Ale já na tebe nikdy nezapomenu. Na polibky, co zasypávaly moje rty. Na něhu, co jsi mi dával. Na to...na všechno...
Vrhnu se k němu. Odmítám ho vydat té vysoké štíhlé dámě, co netrpělivě postává u tvé postele.
"Mám ještě práci,"řekne a nadechne se.
Sfoukne svíčku. Svíčku, co znamená jeden lidský život.
Petr mi stiskne ruku.
"Miluju tě,"zasípe.
Potom jeho sevření ochabne. Navždycky.
***
Otevřu oči do tmy. Do tmy, co skrývá mnohá tajemství. Skřípění brzd, tupá rána, náraz...
Zas a znovu. Ale vím, že tentokrát je to naposledy. Podruhé v životě hledím do tváře smrti. Vím, že můj čas už je u konce. Prožila jsem opravdu smysluplný život. Vychovala jsem dvě děti. Mylsím si, že dobře...
Vlasy protkané stříbrem se mi pozvolna rozběhnou po polštáři. Měla jsem krášný život...
Ale nikdy, nikdy jsem nezapomněla...
Každý rok jsem na jeden hrob pokládala malou kytičku. Písmenka již vybledla, ale má láska se nikdy nevytratila zcela. V mé náruči se vystřídalo mnoho mužů...
Snad až příliš...
Ale ty jediný jsi mi v ní navždy zůstal. Ty, můj Romeo...
Černá vznešená dáma se sfoukává svíčku.
***
Stará žena ležela na posteli bez známky života. Tak ji tam našli její nejbližší. Jejich slzy skrápěly její tělo, obličej. Obličej, kde byly vepsány veškeré útrapy života.
Z koutu na ně hleděla ta vznešená černá dáma. Matička smrt. V rukou svírala dvě svíčky. Ještě stále hořely jasným světlem. Na jak dlouho?
//<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 52, formatId: 44, url: new String(window.location.href), cborder: '000000', cbackground: '000000', ctitle: '000000', ctext: '000000', curl: '000000', simg: 0 }); //]]>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jana majoránkaj jana majoránkaj | Web | 17. ledna 2009 v 10:45 | Reagovat

koukni na můj blog a hlásni pro mě ve sonb díky pls

2 Lištička Lištička | Web | 17. ledna 2009 v 11:23 | Reagovat

Nebylo to špatné, ale přece jen tomu stále něco chybí...

3 ďáblík ďáblík | 17. ledna 2009 v 16:05 | Reagovat

lištička: díky:))

4 Weril Weril | 22. července 2009 v 2:13 | Reagovat

zkuz tam dát místo jeho tvář zdobí jizvy, že jeho tvář hyzdí jizvy......protože mi to tam nesedí, ale nemusíš, je to jen přátelská rada

5 adi.Constantine3530 adi.Constantine3530 | E-mail | 2. listopadu 2009 v 6:13 | Reagovat

Sem napište komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama